Rosacea je centrofaciální (postihující střed obličeje) stresové onemocnění. Obvykle jsou postiženy nos, tváře, čelo, brada a glabela. Projevy jinde jsou spíše vzácné. Diagnóza je obvykle stanovena klinicky (na základě průběhu a symptomů).

Rosacea obvykle začíná zpočátku nenápadným zarudnutím obličeje, které se může objevit již v období dospívání nebo po požití látek, které dráždí cévy, jako je alkohol, nikotin, káva, ale i v důsledku psychického vypětí a rychlých teplotních změn se objevují červené skvrny, které  stále déle přetrvávají. Zpočátku jen minuty, pak hodiny, později dny a týdny a nakonec natrvalo. Toto zarudnutí je způsobeno expanzí krevních kapilár až po zánětlivé reakce ve stěnách cév včetně. V závislosti na stupni závažnosti je rosacea spojena s malými papulami a pustulami, které se tvoří na zarudlé kůži a vypadají podobně jako akné. Nejtěžší forma rosacey je doprovázena silným ztluštěním a proliferací epidermis, např. v oblasti nosu (rhinophyma = baňatý nos). V minulosti se tomu většinou neprávem říkalo „opilecký nos“.

Přes podobný vzhled nemá rosacea nic společného s acne vulgaris, mačkání nebo propichování aknózních lézí často vede ke zhoršení klinického obrazu! U všech forem růžovky je třeba se vyvarovat podráždění kůže a tím i cév.

Přesná příčina tohoto stavu není známa. Podezřelá je např. dědičná dispozice, vztah k vnitřním chorobám, zejména žaludečním a střevním poruchám nebo důsledky nadměrného osídlení vlasových folikulů roztočem Demodex follikulorum. Je považováno za jisté, že sluneční záření může nemoc vyvolat. Důležitá je samozřejmě i zvýšená cévní reakce v predilekčních místech: po požití horké tekutiny zůstává erytém (zarudnutí) a povrchová teplota kůže zvýšená déle než u lidí, kteří nejsou postiženi. Rosacea se zřídka vyvine na již existujícím akné vulgaris a může jej takříkajíc nahradit v dalším průběhu, ale může být někdy obtížné ji od acne vulgaris odlišit.

Péče o pleť s rosaceou: Kosmeticky rušivé, rozšířené cévy lze odstranit v několika sezeních laserem nebo IPL. Rosaceové uzlíky lze léčit kryoterapií tekutým dusíkem.  Rosacea může být zmírněna relaxačními a prokrvujícími léčebnými opatřeními. Osvědčily se například přípravky na lymfodrenáž a nepříliš mastnou péči s antibakteriálními přísadami, jako je CONCENTRATE V. Postižení by se měli vyvarovat dráždivých stimulantů a silných teplotních výkyvů. Vzhledem k tomu, že růžovka je zánět jemných krevních kapilár, je důležité, aby každý kdo růžovkou trpí, byl pravidelně vyšetřován očním lékařem, protože mohou být postiženy i oční cévy.

Opticky lze zlepšit vzhled použitím vhodné dekorativní kosmetiky, např. s EFFECT KRÉMOVÝ MAKE-UP .

Dokud je růžovka ve stádiu I, tedy projevuje se jako klasická kuperóza, má smysl zpomalit progresi kosmetickými opatřeními nebo progresi zabránit pravidelným užíváním účinných látek, jako je extrakt z jírovce regulující krevní oběh v CONCENTRATE III popř. INTENSIV CARE II . Vyhýbání se situacím, které vedou ke stimulaci krevního oběhu, jako je používání abrazivních peelingů, návštěvy sauny atd., také pomáhá předcházet progresi „kuperózy“. V této souvislosti je ale také třeba říci, že kuperóza se nemusí nutně vyvinout v zánětlivou růžovku. Vzhledem k tomu, že se kožní příznaky mohou vlivem slunečního záření zhoršit nebo se dokonce objevit poprvé, měly by se pravidelně a včas požívat krémy s UV filtry, jako SUN CARE II s vysokým SPF 30.

Toto onemocnění obvykle postihuje většinu ženy mezi 20 a 40 rokem života a je nazýváno "nemocí letušek". Zejména v posledních letech však pozorujeme nárůst i u žen kolem 50. roku života.

Vodítkem pro určení této diagnózy je, že chybí komedony! Papulky a pustulky vyvstávají z lehce zarůžovělé pokožky,ústa zůstávaí nepostižena a méně se tvoří v očním okolí. Průběh je většinou chronický, odhojuje se bez jizev.

Toto onemocnění je způsobeno řadou stimulantů. Obvykle se zhorší po léčbě přípravky s obsahem kortizonu. I když kortizon způsobí přechodné zlepšení stavu kůže, lze podání kortizonu u periorální dermatitidy označit za lékařskou chybu! Ale za příčiny tohoto kosmeticky extrémně znepokojivého onemocnění jsou považovány také partnerovi vousy, fluorované přípravky pro péči o zuby, velký vliv má psychický stres, složky kosmetických přípravků, mechanické iritace, ultrafialové záření, hormonální antikoncepce, uvažuje se i o roli Demodex folliculorum, Candida albicans atd.

Kosmetická péče:
Zmáčknutí nebo propíchnutí lézí nepřináší úlevu. Pokožka se naopak podráždí a pleť se může zhoršit. 

Dokonce i ne-péče může často vést k vymizení příznaků. Obklady s černým čajem také přinášejí blahodárnou úlevu díky obsaženým tříslovinám.

Vzhledem k charakteru onemocnění vynecháme kosmetické přípravky zcela, nebo použijeme takové, které nejsou na mastném základě a především se vyhneme ropným derivátům a silikonům. Jako velmi účinné se osvědčilo použití protizánětlivých, antimikrobiálních a zklidňujících účinných látek, které obsahují koncentráty  Concentrate IV a V, dále a lipozomové přípravky z řady Basic Care, eventuelně SENSITIVE CARE I.

Léčba u lékaře: Z lokálních prostředků je zpravidla účinný metronidazol, erytromycin, popř. pasty s 3% ichthamolem či 2% sírou. Při výraznějším postižení mají dobrý efekt vnitřně podávané tetracykliny, metronidazol. popř. 2-3měsíční kúra izotretinoinem. Důležité je poučení nemocného o vynechání fyzického dráždění a kortikoidních mastí a o nutnosti ochrany před sluncem.

V těžkých případech se velmi osvědčilo lokální použití antibiotik jako je metronidazol (Metrocreme, Metrogel) a kombinované použití metronidazolu a erythromycinu v emulzi na lehké bázi. Přestože periorální dermatitida není bakteriální infekce, antibiotika přinášejí výrazné zlepšení stavu kůže, protože mají také silný protizánětlivý účinek. V těžkých případech může být nezbytné také perorální podávání antibiotik (tetracyklin nebo erytromicyn).

Akné je jedno z nejčastějších kožních onemocnění. Vyskytuje se téměř u každého během puberty, i když s různou mírou závažnosti, a pak v rané dospělosti opět odezní. Občas však akné přetrvává až do věku 30 let a dále; V této souvislosti je pozoruhodné, že zejména takzvané „akné u dospělých“ masivně vzrostlo. Vzhledem k tomu, že je téměř vždy postižen obličej, výsledkem je pro postižené psychosociální stresová situace. Individuální léčba a dobrá péče jsou proto naléhavě nutné, zejména proto, že jizvy mohou zůstat, pokud terapie není prováděna adekvátně. Pokud jde o akné, existuje mnoho předsudků: někteří jsou obviňováni ze špatné hygieny nebo špatné výživy. Zejména dospívající musí často slyšet, že za vaši nečistou pleť může konzumace hamburgerů, chipsů, koly a čokolády. Toto podezření se zdá být zřejmé, protože návštěvy hamburgerových restaurací rostou zejména v období puberty. Vědecky se nepodařilo navázat žádné spojení. Místo připisování viny by měli být postižení informováni o skutečných příčinách. Lehčí formy akné, hlavně s komedony a bez závažných zánětlivých reakcí, lze úspěšně léčit kvalifikovanými kosmetickými ošetřeními. Zde hraje kosmetička důležitou roli jako spojovací článek mezi lékařem a dotyčnou osobou. S odpovídající odborností lze včas rozpoznat těžké průběhy a další onemocnění podobná akné. Vzhledem k tomu, že akné se vyskytuje pouze na kůži bohaté na mazové žlázy, je nutná přesná znalost anatomie a fyziologie.

Velikost mazových žláz se může značně lišit v závislosti na tom, zda se mazová žláza skládá pouze z jednoho nebo více laloků. Květákové mazové laloky (mazové acini) se skládají z tkáně stěny a vnitřní dutiny. Stěny se skládají z vrstev buněk produkujících maz (sebocytů). Díky neustálému dělení jednotlivé buňky pomalu migrují od okraje do středu žlázy. Čím blíže ke středu, tím více tuků obsahují. Nakonec jsou odtlačeny od buněčné stěny a prasknou. Odtud zůstává buňka a její uvolněný obsah (hlavně různé tuky) se dostává do vlasového kanálku (infundibulum) a odtud výstupem folikulu na povrch kůže. Dlouhým žlázovým vývodem (infundibulum) je na povrch kůže vytlačován nejen maz, ale také chlup a odumřelé zrohovatělé buňky, které se vytvořily ve vlasovém kořínku.

Hustota mazových žláz závisí na oblasti těla a liší se od člověka k člověku: Čelo ..........................ca. 560 mazových žláz na cm²

Hruď ............................ca. 30 mazových žláz na cm²

Hřbet ruky .................ca.  5 mazových žláz na cm²

Dlaně a chodidla... žádné mazové žlázy

Charakteristika seboroické kůže: Seboroická pokožka má zvýšenou produkci mazu. Množství produkovaného kožního tuku, který se skládá z lipidů mazu a lipidů z rohovitých vrstev, přirozeně andro také velmi závisí na příslušných oblastech pokožky, protože hustota mazových žláz se značně liší v závislosti na oblasti těla. Normálně produkují mazové žlázy mladého dospělého v oblasti čela asi 1 mg kožního tuku na cm² během 3 hodin. Seboroická pokožka má naproti tomu více než dvojnásobný průtok kožního mazu. Jak již bylo zmíněno, kožní tuky se neskládají výhradně z lipidů mazových žláz, ale z velké části také z lipidů epidermálních. Uvolňují se z odumírajících buněk rohovky (keratinocytů). Zatímco mazové lipidy jsou spolu s výměšky potních žláz důležité pro obranu proti choroboplodným zárodkům a pro ochranu pokožky před alkáliemi (ochranný kyselý plášť), epidermální lipidy plní důležitou funkci v rámci kožní bariéry, např. optimální soudržnost kožních zrohovatělých buněk a pro udržení vlhkosti pokožky. Pokud mazové žlázy produkují příliš mnoho mazu, vytvoří se na pokožce, někdy krátce po čištění, mastný lesklý film. Tato zvýšená tvorba mazu je často doprovázena nadměrným pocením. Navíc jsou často patrné rozšířené póry (velké póry) v důsledku zvýšené produkce mazu. Seboroická kůže nabízí díky svému mastnému a vlhkému klimatu dobrou živnou půdu pro četné patogenní zárodky (bakterie a houby, které způsobují onemocnění). Je tedy náchylnější k bakteriálním infekcím a plísňovým onemocněním (mykózam).

Příčiny seboroické kůže: Hormonální příčiny: Důležitou roli jistě hraje určitá predispozice. Například aktivita sebocytů (buňky produkující maz) a počet a velikost mazových folikulů jsou dány geneticky. Na druhou stranu je mastná pleť také důsledkem nevyvážené hormonální rovnováhy. Pohlavní žlázy začnou produkovat hormony až během puberty, přičemž testosteron stimuluje mazové žlázy, aby produkovaly více mazu. V první řadě „superhormon“ DHT (dihydrotestosteron), derivát testosteronu, který je primárně produkován v kůře nadledvin, stimuluje mazové žlázy a posiluje pokožku. Kromě toho se stále více ukládají kolageny a stále více se tvoří rohovinové buňky, což vede ke ztluštění kůže a tím k otoku a následnému „ucpání“ mazové žlázy.

Kromě testosteronu a DHT ovlivňuje hladinu tvorby mazu také stresový hormon adrenalin a některé ženské pohlavní hormony. Na rozdíl od genů ženské hormony (např. estrogeny a progestiny) inhibují produkci mazu.

Ve většině případů však seboroické onemocnění kůže není hormonální poruchou v pravém slova smyslu. Spíše se zvyšuje citlivost mazových žláz na normální množství testosteronu nebo DHT v krvi. To znamená, že mazové žlázy již na „normální“ koncentraci testosteronu reagují zvýšenou tvorbou mazu. Jedna z teorií říká, že u lidí, kteří mají sklon k seboroické kůži, jsou receptory (dokovací místa) pro testosteron ve stěně folikulů mazových žláz obzvláště četné.

Mužské hormony se mohou specificky vázat na tyto dokovací body (receptory) a tím zvýšit aktivitu mazových žláz. Ženské hormony se mohou napojit na stejné hormonální receptory, ale bez ovlivnění činnosti mazových žláz. Výsledkem je, že receptory jsou více či méně obsazeny a již nenabízejí dokovací příležitost pro DHT nebo jiné androgeny, takže jejich vliv na činnost mazových žláz je inhibován.

Jiné příčiny: Pro vznik seboroické kůže je však důležitá řada dalších faktorů: Například věk, pohlaví, životní styl, zaměstnání, stresové situace, menstruační cyklus, těhotenství, nemoci, roční období, klima, UV záření (stimuluje činnost mazové žlázy), kosmetika a kosmetická péče, léky, látky podporující krevní oběh (mohou zvýšit hladinu kožního tuku) a mnoho dalšího.

Seborrhea sicca: Často je vidět, že mastná pleť také vykazuje známky vysušení kůže, jako je popraskání a šupinky. To lze vysvětlit kvalitou a množstvím vytvořených epidermálních lipidů. Ne nadarmo se také mluví o suché, mastné pleti. Chybí-li některé složky epidermálních lipidů (např. ceramidy nebo kyselina gama-linolenová), nemůže se voda v kůži dostatečně vázat. To má za následek suché buňky rohové vrstvy, což následně vede k nepříjemnému pocitu napětí a zmiňovanému suchému šupinatění, často spojenému s malými, velmi tvrdými komedony.

Na druhou stranu se také může stát, že pleť navenek působí mastně, ale ve skutečnosti tomu tak není. Například zvýšená sekrece potu spolu se zbytky krému a/nebo výměšky mazových žláz často vede k olejovitě mastné pleti, i když tvorbu mazu je ve skutečnosti třeba považovat za normální.

Dalším faktorem jsou tzv. přirozené faktory zadržování vlhkosti (NMF), které mohou být také narušeny nebo sníženy.

Léze akné a jejich příčiny

Komedony:

První změnou v mazovém folikulu, kterou zpočátku pozorovat pouze mikroskopicky, je porucha keratinizace ve vylučovacím kanálku k povrchu kůže, tj. buňky epidermis se dělí zvýšenou rychlostí a/nebo se od sebe neoddělují. Vzniká komedon. Jedním spouštěčem je jistě zvýšený tok mazu, který proudí po stěně folikulu a dráždí jej chemicky nebo mechanicky. Jako ochranné opatření kůže reaguje vytvořením silnější „rohoviny“.

Vnější faktory

● Různé léky, jako je kortizon, prášky na spaní a trankvilizéry s bromem, jódem nebo hormony štítné žlázy

● Vitamínové přípravky s vitamínem B6 a B12

● Látky s komedogenním účinkem v pečujících prostředcích

● Různé dráždivé látky, jako je síra, chlór a dehtové produkty

● Chlorované aromatické uhlíkové sloučeniny v barvách, lacích, leštidlech nebo v technických olejích

● Rentgenové záření, UV světlo

● Nadměrné tření, například v důsledku velmi častého mechanického odlupování

● Mechanické tlačení, tření a škrábání

● Spirála, protože toto cizí těleso s sebou přináší neustálou stresovou reakci 

• Křehká, popraskaná kůže: Mikrotrhlinky v kůži zhoršují bariérovou funkci. Kůže se pak snaží vzniklý imunitní deficit kompenzovat ztluštěním zrohovatělé vrstvy.

• Nedostatek vlhkosti: Pokud pokožce chybí vlhkost, emulze mazu a vody se zpevní, maz z mazovodu obtížněji vytéká a je podporována tvorba komedonů.

• Suchá pokožka: Křehká, suchá, drsná kůže může způsobit mechanické podráždění v oblasti mazových žláz. Důsledkem je nadměrné rohovatění a následná tvorba „rohovité zátky“ v póru. V těchto případech jsou komedony zvláště přilepené a obtížně odstranitelné.

Pokud je horní výtokový kanálek   velmi úzký a infiltrát je v hlubších oblastech folikulu, nazývá se to uzavřený komedon (cysta z retence mazu). V tomto případě se nahromaděná rohovina a kožní maz bíle třpytí přes povrch kůže. Pokud je „blokáda“ blíže k povrchu kůže a může tak rozšířit vylučovací kanál, nazývá se to otevřený komedon. Načernalá tečka viděná v otevřeném komedonu je většinou melanin.

Predispozice: Další možnou příčinou, zejména u forem akné, které se vyskytují v pubertě a správně „neodeznívají“, je dědičná přecitlivělost
mazovodu. Dříve seboroická kůže v důsledku postupujícího věku produkuje méně mazu a také méně potu, řidčeji tekoucí maz však stále dráždí
stěny folikulů. To vede k nadměrnému zrohovatění, tedy k tvorbě komedonů. Díky nižší produkci mazu je podráždění menší, proto se objevují menší a pomaleji se vyvíjející komedony.
Snižující se produkce potu a snižující se obsah vlhkosti v pokožce způsobují suchý a pevný stav komedonů.

Papuly a pustuly
Na rozdíl od onemocnění podobných akné začínají zánětlivé léze akné vždy poruchou keratinizace ve folikulovodu (otevřené nebo uzavřené komedony).
V důsledku toho se zánět může vyvinout ve všech fázích tvorby komedonů, tedy i u mikrokomedonů, které ještě nejsou viditelné.
Zánět akné je v podstatě způsoben natržením stěny folikulu a vstupem folikulárního materiálu do okolní tkáně.
Toto natržení folikulární stěny může být vyvoláno různými faktory a silně závisí na stabilitě folikulární stěny. Existují tedy lidé s velmi silnými
stěnami folikulů a další, u kterých se tyto trhliny roztrhnou i při sebemenším podráždění. Tito lidé pak mají sklon k rozvoji velmi zánětlivých forem
akné, například na výrazné acne papulopustulosa nebo na acne conglobata. 

Zde se folikulární stěny roztrhnou ve stadiu mikrokomedonů, které jsou sotva viditelné pouhým okem. Proto se u těchto forem akné téměř nevyskytují komedony, ale hlavně zanícené pustuly nebo papuly.

Chemicko-bakteriální podráždění: Každý mazový folikul je normálně hustě osídlen bakteriemi a houbami. Patří k normální kožní flóře a plní důležité funkce v obraně proti cizím choroboplodným zárodkům. Pokud jsou tyto
zárodky přenášené kůží uvězněny v komedu, mohou se zvláště rychle množit ty, které si dobře poradí se stále vzácnějším kyslíkem. Jedná se především o tzv. propionibakterie, které k životu nepotřebují kyslík (anaerobní bakterie), a proto neumírají ani v prostředí s nízkým obsahem kyslíku; na rozdíl od různých zárodků, které normálně inhibují růst Propionibacteria.
Propionibakterie rozkládají kožní maz na agresivní volné mastné kyseliny, které chemicky napadají již tak přetaženou stěnu folikulu, až nakonec praskne. Vzhledem k tomu, že propionibakterie jsou neškodné bakterie patřící do tělu vlastní kožní flóry, sekret unikající z pustuly akné není obvykle
infekční (nakažlivý). Existují však i onemocnění podobná akné, u kterých je sekret z pustul rozhodně infekční v důsledku kolonizace patogenními (chorobotvornými) zárodky. Přesné rozlišení je proto obzvláště důležité.

Mechanické dráždění: Stěna folikulu je vystavena silnému mechanickému tlaku v důsledku neustálého růstu komedonu nebo nesprávného mačkání nebo škrábání komedonu. Navíc obvykle dochází k mechanickému dráždění způsobenému zarostlým ochmýřeným chloupkem, který kvůli zátce nemůže opustit folikul a nyní se neustále tře o stěnu folikulu, čímž podporuje rozvoj zánětlivých lézí akné.
Když folikulové stěny prasknou, korneocyty, kožní maz, zbytky vlasů a bakterie napadají kůži. Tělo s těmito látkami bojuje stejně jako s jinými
cizorodými látkami zánětlivou reakcí. Dochází ke zvýšenému prokrvení (zarudnutí, otoku) a hromadění imunitních buněk (leukocyty = bílé krvinky). Tvoří se hnis.
Pokud je zánět v horní oblasti folikulárního kanálku, vytvoří se pustula (žlutý hnisový pupínek), protože hnis může odtékat ven. Pokud se však trhlina objeví v níže položených oblastech folikulu, nedochází ke kontaktu s povrchem kůže a výsledkem je hluboko ležící kožní zánět (papula), která je citlivá na tlak. Může se také stát, že jednotlivá ložiska zánětu splývají a nabývají pak větších rozměrů v podobě abscesů nebo píštělí.

Hormonální příčiny: Hormonální porucha může být diagnostikována vyšetřením hladiny hormonů endokrinologem. Zvláště pokud jsou u
žen další „maskulinizační příznaky“, může se skutečně jednat o mírně zvýšenou hladinu mužského hormonu. Na druhou stranu může dojít i ke zvýšené citlivosti mazových folikulů, zejména k DHT. Z těchto důvodů je pokus o hormonální terapii velmi slibný, i když je hladina hormonů v normě. V případě atypického průběhu lze vyloučit tumor produkující hormony, který je naštěstí extrémně vzácný.

Různé formy akné

Acne comedonica: U komedonálního akné je vidět (velmi) mnoho uzavřených a/nebo otevřených komedonů, hlavně v kožních oblastech obličeje bohatých na mazové žlázy (viz obr. 1.3 a 1.4). Zejména u této formy akné může správné čištění a vhodná péče o pleť hodně zlepšit pleť a zabránit rozvoji zánětlivých lézí akné.

Akné papulo-pustulosa: V případě acne papulopustulosa se kromě různě výrazného komedotvaru vyskytují papuly a pustuly.

Acne conglobata: Tato nejzávažnější forma akné je charakterizována výrazně zvýšeným zánětem s masivními klinickými obrazy, jako jsou vypouklé, spojené hnisání. Zde je nutné lékařské ošetření silnými léky. Osvědčil se isotretinoin (Roaccutan, Isotret-Hexal aj.). Vzhledem k tomu, že
jakékoli manuální podráždění pokožky může vést ke zhoršení a rozšíření zánětu, je možné jakékoli kosmetické ošetření provádět pouze ve spolupráci a po konzultaci s ošetřujícím lékařem. 

Acne inversa: U této formy akné jsou normálně postižené oblasti akné, jako je obličej, hrudník a záda, téměř nebo vůbec postiženy, ale intertriginózní oblasti (potní zóny), stejně jako krk a pokožka hlavy. Tvoří se zde těžké záněty s uzly, píštělemi a tuhými jizvami. Vzhledem k tomu, že onemocnění často není rozpoznáno jako acne inversa, postižení lidé jsou často léta nesprávně léčeni pro "chronickyrecidivující abscesy potních žláz". Toto velmi
závažné onemocnění patří do léčby lékaře. Ve většině případů pomáhá pouze velkorysé chirurgické odstranění celé postižené kůže a pod ní ležících píštělí. Vzhledem k tomu, že existuje jasná souvislost s kouřením, je naprosto
nezbytné abstinovat od nikotinu.

Steroidní kožní / kulturistické akné: Roky topického (externího) nebo systémového (vnitřního) užívání kortizonu nebo příjem androgenních steroidů může mimo jiné vést k vzniku papul, pustul a komedonů. Z terapeutického hlediska je důležité, pokud je to možné, velmi opatrně snižovat kortizon nebo androgeny a provádět dobrou péči o pokožku. Měla by se také doporučit dobrá sluneční ochrana a vyvarovat se mechanickému podráždění.

Kontaktní akné nebo acne venenata (venenum = jed): Typické příznaky akné se objevují mimo obvyklý věk akné. Hustě uspořádané komedony
se objevují zejména na čele, tvářích nebo na oblastech těla, které nejsou typické pro akné, jako jsou předloktí. Papuly a pustuly jsou vzácné nebo
chybí. U miminek jsou tyto jevy způsobeny komedogenními složkami v dětských olejích a mastech, u dospělých komedogenními sloučeninami v pracovních látkách (např. mazací oleje používané mechaniky, složky v kosmetice nebo pomádach). Těžšími projevy jsou mastnota a chlorakné, stejně jako smolné a halogenové akné. Pokud se vyhneme spouštěcím látkám, příznaky velmi rychle samy vymizí.

Novorozenecké akné (acne neonatorum): U některých dětí lze ihned po narození nebo během prvních týdnů života pozorovat uzavřené a otevřené komedony a také izolované papuly a pustuly, které po několika měsících bez léčby samy vymizí.
Předpokládá se, že příčinou tohoto tzv. novorozeneckého akné (acne neonatorum) je dočasná tvorba kožního mazu v důsledku zvýšených androgenů (mužských pohlavních hormonů) uvolňovaných z kůry nadledvin dítěte spolu se zvýšenou androgenní citlivostí mazových folikulů. Proč však k tomuto uvolňování androgenu dochází, nebylo dosud objasněno.
Další možnou příčinou je, že se mužské hormony vstřebávají také přísunem živin k dítěti v děloze přes pupeční šňůru. Se zvýšenou citlivostí mazových folikulů se pak mohou rozvinout odpovídající kožní příznaky. Jelikož však dítě po narození nedostává žádné další mužské hormony, kožní příznaky většinou samy odezní.

Premenstruační akné / postmenstruační akné: Toto není nezávislý klinický obraz. Mnoho žen, které měly v pubertě základní akné vulgaris, pociťuje nárůst zánětlivých kožních příznaků před nebo po menstruaci, většinou v oblasti koutků čelisti a na bradě. Zároveň se může zvýšit i tok mazu, což je znát v podobě zvýšeného mastného lesku na obličeji a ve vlasech, které se
rychleji mastí.
Hlavní příčinou je zvýšená koncentrace progesteronu (přirozených hormonů žlutého tělíska) v krvi po ovulaci. Tento ženský hormon má pravděpodobně androgenní účinky, tj. stimuluje činnost mazových žláz stejně jako mužské pohlavní hormony, což může zesílit stávající akné.
Zároveň hladina estrogenu v krvi po ovulaci pomalu klesá. Protože estrogeny mají inhibiční účinek na mazové žlázy, mohou tyto dva procesy vysvětlit zhoršení akné na konci menstruačního cyklu. Podobné zhoršení je pozorováno například po vysazení pilulky a během menopauzy.
Tato spojení nejsou hormonální poruchou, ale hormonálními výkyvy, které jsou u žen v přirozeném rozmezí. Citlivost receptorů mazových žláz na tyto hormony je zřejmě u postižených žen geneticky zvýšená, a proto mnohem silněji reagují na normální hormonální výkyvy.

Akné u dospělých: Příznaky akneiformní kůže se objevují stále častěji po 30. roce života. Komedony jsou často velmi těsné, velmi malé a suché, tvrdé konzistence. K jejich odstranění byste museli tlačit tak silně, že hrozí, že se stěny folikulu roztrhnou a způsobí zánět.
Příčinou je zde lehká hormonální nerovnováha nebo zevně působící látky. Tyto kožní projevy však může způsobovat i extrémně suchá kůže (viz také aknózní léze a jejich příčiny). Dalšími kofaktory jsou psychický stres, stimulanty a léky.